aktualizováno: 29.11.2011 14:11:04
BUDAPEŠŤ-BAMAKO 2010
|
Na následujícím odkazu uvidíte trasy závodu po etapách.
Tady nás můžete sledovat ONLINE
14. 1. 2010 - 2 dny do startu
Ráno v 8.00 jsme vyrazili do Budapešti, abychom měli časovou rezervu na administrativní část a technické přejímky. Po cestě jsme se ještě zastavili v Horoměřické Škodovce pro poslední díly a proběhlo krátké obchodní jednání na Revoluční. Potom ještě koupěi náhradního foťáku a SD karty a vyrážíme. V Budapešti jsme kolem 15.00 i s obědem a po předpisové jízdě. Ubytovali jsme se (ještě celý team) v hotelu Polus cca 7 km od depa. Jak jme si již zvykli, po přejetí na depo, začal chaos. Zapomeňte na časový plán, na který se odkazují pravidla. No po útrapách, kdy jdete na stanoviště 1 a dostanete dva papíry v maďarštině, poté jdete na stanoviště 6 vyzvednout si pojistky, pak na stanoviště 2, kde chtějí asi tak polovinu dokumentů než psali a v podstatě je ani nekontrolují. Na stanovištích 3 a 4 ani už nevím co chtěli a pak přišla obávaná 5-ka – test z pravidel, která jsme celou cestu studovali. U zkoušky s námi byl Martin jako překladatel. Dostali jsme test, a ještě než jsme přečetli první otázku, tak i odpovědi na 10 otázek s úsměvem a vysvětlením, že už je konec dne a spěchá se. Je pravdou, že závodníků tam bylo po šesté hodině ještě hodně. Pak jsme šli opět na jedničku a poslali nás na technickou přejímku. Po hodinovém čekání v autě za 5-ti auty na nás přišla řada. Jednalo se o zjednodušenou technickou a technik ani noc nevěděl, co jsme za třídu. Prošel i hasičák, který místo pod spolujezdcem byl vzadu, abychom na něj dosáhli oba. Kontrolovali hlavně bezpečnostní prvky a kurty, které ale v pravidlech vůbec napsané nebyli. Pak bylo focení a přejezd z haly technické přejímky do haly na lepení startovního čísla. Tam nám nalepili startovní číslo a na palubku za okno samolepku s číslem na emergency, které tam vůbec nedrželo. Pak už jen opět stanoviště 1, dostáváme kartičky na krk a pásku na ruku. Auto musíme zaparkovat na odstavné hlídané parkoviště, kde zůstane až do startu. Odjíždíme na hotel s úlevou, že nám to všechno tak relativně hladce prošlo. Večer jdeme na Bamako párty kde jsme to moc nepochopili a ve 23.00 rychle do postele ať ještě něco naspíme...
  15. 1. 2010 - 1 den do startu
Dnes to měl být oddechový den. Ráno jsme si přispali a jeli do WorldGate pro mapy. Byli tam velmi ochotní, vše proběhlo absolutně bez problémů. Poté jsme si jeli upravit auto, vše srovnat a připravit na závod. V 17.00 začal meeting, který nám nachystal nemilé překvapení. Pořadatelé oznámili na základě nařízení Ministerstva zahraničí zkrácení trati o Mauretánii a Mali, což mělo pochopitelně velmi špatný ohlas. Závod tedy nebude končit z důvodu hrozby terorismu v Bamaku (Mali), ale již v Agadiru (Maroko). Večer nám kluci na motorkách oznámili, že nejedou, což se jim rozhodně nedivíme. Jet 5 dní v mrazu a pak "X dnů" v poušti pouze v Maroku..?. Pozn. Pořadatelé ani 16.1.2010 nespecifikovali, kdy závod skončí. No uvidíme, co bude dál, každopádně, kdo bude chtít pokračovat (riskovat) do Bamaka, bude to dle pořadatelů pouze na vlastní nebezpečí.
Aktualizace: Závod bude končit 29.1.2009 v Agadiru (Maroko). Plán etap se již několikrát změnil, proto doporučujeme sledovat oficiální stránky www.budapestbamako.org/en/route-2010
 16. 1. 2010 od 8:00 do 11:00 - START
16. 1. 2010 - 1. etapa: Budapest - Mantova
Konečně začal závod. Na naši posádku se dostalo kolem 10.45. Vzali jsme si naše originální helmy, a tudíž jsme byli jednou z nejvíce fotografovaných posádek na startu. Česko-slovenská posádka s Chevroletem trochu poničila rampu, a tak ji těžší vozy musely objíždět. Vyrážíme Budapeští a Tom nastavuje navigační body dle GPS souřadnic do navigace. Trasa vede cca 150 km po dálnici a už tady předjíždíme auta i z kategorie race. Pak přišla asi nejhezčí část dnešní etapy, a to malé okresní silnice Maďarska a Slovinska. I tady předjíždíme další posádky, které startovaly před námi. Navigačních bodů je 17 a my si odškrtáváme jeden za druhým. Přichází nuda- cca 300 km dálnice do Mantovy, kde je cíl na náměstí. V cíly trošku koukáme, protože na náměstí stojí 3 auta s pořadateli, kteří koukají, jako by nás nečekali. Oznámili nám, že ráno v 7.30 bude rozprava a že nám nesvítí světlo. Zapsali si nás a my odjeli na hotel. Tam už byly dvě motorky, asi 2 hodiny po nás dojížděla auta. Jsme z celého závodu trochu rozčarováni, a moc nechápeme pořadatelství. No nic, ráno vstaneme a pojedeme dál. Jde o to dojet.
 17. 1. 2010 - 2. etapa: Mantova - Perpignan
Dnešní etapa měřila 900 km, my jsme však díky bloudění najeli 960 km (protáhli jsme si to 60 km před cílem). Plnili jsme různé navigační úkoly. Vše jsme dokumentovali. Dojeli jsme do cíle k organizátorům, ale přesto, že jednou z oficiálních řečí je angličtina, nikdo neuměl ani slovo. Nikoho ani nezajímalo, co jsme splnili, jen nám oznámili, že jsme asi 6. ze třídy adventure a ze třídy race ještě v cíli nikdo nebyl. To jsem hned volal Robertovi. Hned s námi dorazila posádka Nissanu, ale neplnili žádné úkoly, tím si to podstatně zkrátili, protože úkoly se plní ve městech nebo odlehlých místech, většinou i zpět po trati. Posádka Subaru dorazila ve 21.15, ale je nutno podotknout, že oni mají více a těžší úkoly a jsou jim důsledně kontrolovány povolené rychlosti. Motorkáři se nakonec rozhodli, že Afriku pojedou a vyrazili za námi. Večer sprcha, jídlo, sklenička a rychle spát. Zítra je start v 5 a to znamená ve 4 vstávat…
 Fotka je úkol: najít pláž a zjistit jak se jmenuje.
18. 1. 2010 - 3. etapa: Perpignan - Almeria
Dnešní etapa začala hned ráno v 5.00, ale nedali se sehnat itineráře, tak jsme vyrazili asi o 15 minut později. Anglicky umí jen pořadatelé na večerní rozpravě. I Robert měl podobné problémy. Jediná opravdu oficiální řeč je Maďarština a organizátoři mají v celém závodě chaos. Celá dnešní etapa měla 1012 km a výjimečně jsme nebloudili. Úkoly jsme snad splnili, dojeli jsme v 15.56 jako druzí. Bohužel v cíly nebyli pořadatelé, ti přijeli cca 5 minut po nás. Etapa vedla z 90% po dálnicích, jen na úkoly se zajíždělo mimo ně. Motorkáři jsou cca 100 km před trajektem.
 19. 1. 2010 - 4. etapa: Nador - Merzouga
Nalodili jsme se a noc strávili na trajektu, který byl docela dost „exotický“, co se týče hygieny, zápachu atd. Celní papíry, jak pro auto tak i víza pro nás proběhly v pohodě, celníci si to dokonce sami vyplňovali. Samotný příjezd do Maroka byl taky v pohodě, asi za 30 min jsme jeli Nadorem a po 30 km nás zastavil policista. Za Marlbora nás s úsměvem okamžitě pustil. Etapa byla dlouhá 690 km a byla hlavně po silnici. Chtěli jsme si zkrátit cestu přes hory a to se nám stalo osudným. Cesta na mapě označená téměř jako asfaltka byla téměř nesjízdná. 150 km nám trvalo 3hod. Najeli jsme asi o 100 km proti itineráři, a tak jsme do bivaku dojeli pozdě, ale zároveň s pořadateli. Po dojezdu nás technik kontrol ze srandy seřval, že jedeme jako prasata. Druhý den ráno nám někdo přilepil na auto nálepku 300 km/hod. Byli jsme grogy, jelikož jsme opět spali jen 5 hod… Hledali jsme totiž hotel, ale podle souřadnic tam byla jen poušť. Nakonec jsme spali v berberském stanu. Místní hoteliér chtěl 80 EUR za stan. Na Merzougu nebudeme dobře vzpomínat…
 20. 1. 2010 - 5. etapa: Merzouga - Merzouga
Zatím nejsmolnější den. Ráno jsme vyjeli do dun u bivaku a při nalezení 2. bodu itineráře něco začalo bouchat v autě. Nakonec to byla utržená zahrádka. Po 1,5 hodině jsme ji nouzově opravili, ale vše jsme museli dát do auta. Po 100 metrech jsme skončili zahrabaní v duně, a tak nám nezbylo než kopat a kopat… Po cca 3 hodinách kopání je auto konečně vyproštěno i za drobné pomoci místního chlapce, který kupodivu nechtěl cigarety, ale boty, a tak dostal pantofle. Po 10 minutách přišla SMS od posádky Nissanu. Zapadli a vše pokračuje znova. Téměř za tmy dojíždíme zpět do bivaku, čeká nás opět mrazivá noc ve stanu...
 21. 1. 2010 - 6. etapa: Merzouga - Tinerhir
Ráno ještě dolaďujeme zahrádku a pak na start. Konečně super etapa. Téměř celá se jede v terénu, jak po rychlých pistách, tak po písku i kamení. Dokonce i brodíme říčku. Místy jedeme i přes 130 km/h a honíme se s třídou race, protože dnes máme stejnou trasu. Ráno jsme nedotankovali, a tak nám dochází nafta. Dolíváme z prvního kanistru a jedeme dál. Trochu bloudíme, ale nejsme jediní. Zbývá nám 8 km do prázdné nádrže a konečně se objevuje benzínka. Po 50 km dorážíme do cíle: po 8 hodinách a 360 km. Pořadatel si opět dělá srandu, tentokrát kde jsme se flákali. Kluci na motorkách nám zamluvili hotel. Super den.
 22. 1. 2010 - 7. etapa: Tinerhir - M'hamid
Dnešní etapa proběhla opět chaoticky. Rozprava byla od 6.00, ale nemohli jsme se dostat z uzamčeného kempu. V 7.00 měl být start, ale pro naši třídu nebyly itineráře. Nestihli je vytisknout. Před 8.00 jsem potkal pořadatelku a sprostě jsem ho ukradl. Vyjeli jsme chvilku před osmou. První část vedla po silnici. Po cca 50 km jsme vjeli do hor, kde to místy byl spíše trial. 150 km extrémně těžkého terénu s maximálkou do 30 km/hod .Po cestě opět úkoly a rozdávání dárků dětem z nejchudších horských vesniček. Po nekonečně dlouhém sestupu z hor zase silnice, která se postupně mění v rychlou šotolinovou cestu. Po cca 50 km opět silničky až do cíle. V cíli opět chybí pořadatelé i závodníci. Až se na recepci ptáme, jestli jsme správně. Ujišťují nás, že ano. Všechny úkoly jsme splnili a body jsme projeli. Klukům z Nissanu odešla spojka tak etapu nedali a čekají na lamelu. Jako obvykle hotel, který byl vybraný pořadateli, byl úplně obsazený. Ubytovali jsme se hned vedle v typických marockých chatrčích. Zdi byly uplácány z písku a slámy, která koukala ven. Obsluha byla příjemná, udělali nám moc dobrou večeři (dušené kuře s brambory a dušenou zeleninou). Po dobré večeři jsme ještě poseděli a popili a šli spát.
23. 1. 2010 - 8. etapa: M'hamid - Assa
Ráno nám místní A SAM připravil snídani. Po snídani nás čekalo překvapení. Vyměnil se recepční a najednou cena byla 3x větší než večer.Po ostrém dohadování a strkání pochopili, že se nenecháme okrást a zaplatili jsme dohodnutou cenu. Z toho pro nás plyne poučení ,,PLATIT PŘEDEM“. Start byl v 7.00 ráno. Trasa byla dlouhá 602 km .Začala v písečných dunách, kde se muselo jet po plným plynem. V písku se nesmí ubrat (zkušenost z minulých etap). Při této jízdě jsme si s naším 3tunovým autíčkem skočili cca 1,5m a dopadli jsme čumákem do duny, kterou jsme proskočili. Byla to taková rána, že jsme mysleli, že máme zničený celý předek. Naštěstí se nám i autu nic nestalo. Následoval sprint na plný plyn přes vyschlé solisko a cesta po šotolině a kamenech. Zde jsme si vybrali opět zkratku, která byla rychlejší, ale za to horší. Předjeli jsme spousty závodníků. Po přejezdu po asfaltu jsme jeli do organizátory vybrané malebné vesničky v horách Agouliz, kde jsme předali humanitární pomoc ve formě hraček a oblečení hlavně pro děti. Poté do cíle, kam jsme dojeli cca 10 min. po organizátorech jako první. Zde nás čekalo další překvapení. Organizátoři napsali do itineráře, že zde bude hotel AL CHABIB. Byla zde jen kamenitá poušť uprostřed země nikoho. Přes noc jsme spali na Sahaře za velikého větru, což bylo dost drsné.
Foto je z našeho hotelu uprostřed pouště. Jmenoval se „U ZELENÉHO OVÁLKU“ :-)
 24. 1. 2010 - 9. etapa: Assa - Laayoune
Po drsné saharské noci jsme dostali jen souřadnice cíle. Po kamenité cestě následovala pěkná a rychlá šotolina a písek. Oproti ostatním jsme si vybrali jinou cestu, která však byla 200 km drsného offroadu až trialu v kamenech, kde auto i my dostali pořádně zabrat. Za celých 200 km v horském terénu jsme potkali pouze dvě auta (DEFENDER cca 30 až 40 let staré) a jednu motorku. Vyjíždíme na asfalt, který měl být 350 km dlouhý, ale akorát zavolal Subaru team, že jsou v horách s utrženou zadní nápravou. Neváháme ani minutu a jedeme jim naproti. Podle souřadnic je nalézáme, a vezu Jirku do 70 km vzdáleného města na opravu. Místní zámečník vše zavařil a po 3 hod dorážíme k autu. Kluci opravují a my sčítáme škody. Na pravé straně máme na obou pneumatikách bouli a gumy jsou na mraky. Snad vydrží do konce. Cestou do cíle po asfaltu nás zastihla písečná bouře. Silnice nám mizela před očima v závějích písku. Cesta po asfaltu byla nekonečná a cca 350 km v bouři nám trvalo 5 hodin. Kolem deváté dorážíme do cíle a máme za sebou 830km (místo 640km).
  25. 1. 2010 - 10. etapa: Layounne - Khanifiss
Píši jen krátce o dnešku. Etapa byla celá v terénu kromě pár kilometrů. Radovali jsme se z délky trati kolem 200 km, ale to jsme nevěděli, co nás čeká. Bylo to náročné hlavně na navigaci. Opět jsme jeli zcela jinou trasu než ostatní. Jen pro představu 240 km jsme jeli 7 hodin a ostatní na tom byli podobně. Hledání cest z nekonečných dun bylo vyčerpávající a náročné. Přejeli jsme desítky dun a spousty cest skončili a nepokračovali. Už jsme plánovali spánek v poušti, ale nakonec byla cesta nalezena.
 Tato sloenská posádka Nissanu vyhrála loňský závod. Bohužel to dnes nezvládli a jsou v nemocnici. O jednom kolegovi víme, že má něco s obratlem (podezření na zlomený obratel). Na oficiálním webu je naštěstí informace, že opustili nemocnici, aniž by došlo k operaci páteře. Tak hodně štěstí, ať to dobře dopadne!
 26. 1. 2010 - 11. etapa: Khanifiss - Cap Draa
Dnešní noc jsme spali v autě pod velkou dunou. Jak se zdá, řady účastníků závodu velmi prořídli. Bylo vidět u servisního auta Sandlanderu , že má problémy i mnoho dalších závodníků. Start byl až v 9.00, tak jsme se krásně vyspali. Zajeli jsme si pro palivo, ale po příjezdu do kempu jsme viděli kluky z Nissanu, jak nemohou nastartovat. Den před tím nasáli mořskou vodu, protože vjížděli z pláže do moře. Podařilo se nám, po zahýbání se všemi pojistkami a relátky, auto připojené přes naše startovací kabely nahodit. Skutečný start jsme měli tedy až v 10.15, ale tahle soutěž je o vzájemné pomoci. Na trati je to také dost vidět, řada lidí velmi zvolnila. Trasa vedla pouští téměř v celé své délce jen 50 km přejezdu po asfaltu. Měla měřit 360 km, ale vzali jsme to přes duny a vyschlé koryto řeky, kde jsme také zapadli. I přes malé zdržení jsme si cestu velmi zkrátili cca o 60 km. Polákům, kteří na stejném místě také zapadli, jsme pomohli při zdolávání nesnadného přejezdu řeky. Do cíle jsme dorazili z naší kategorie třetí. Dnes jsme zjistili, že spousty závodníků neplní úkoly a vůbec neprojíždí zadanými body. Objíždí terén po asfaltových silnicích (srabi!!!!!). Jelikož z českých posádek dojíždíme vždy první, máme za úkol sehnat ubytování, které se nám podařilo sehnat v nedalekém městě TAN TAN. Hotel nám poradil náš známý AHMED z místní odtahové služby, který nám již bezplatně pomáhal při opravě SUBARU (stojí nás to Marlbora). Subaru team nás poprosil o rozdání části jejich humanitární pomoci, ale bohužel naše tratě vedou přes neobydlené oblasti. Zítra je start v … my to vlastně ještě nevíme ... Pozn. Dle oficiálního webu někteří účastníci nejeli tuto etapu, neboť pokračují do Bamaka.
   27. 1. 2010 - 12. etapa: Cap Draa - Sidi Ifni
Před startem jsme počítali vozy v naší kategorii a se zděšením jsme zjistili, že v naší kategorii je pouze 21 účastníků a v závodní třídě je cca 50 posádek. Na ranním briefingu nám řekli, že dnešní etapa bude krátká cca 200km. Dali nám na výběr dvě cesty. Lehčí po pláži a těžší po kamenech a skálách. Plni optimismu jsme si vybrali lehčí cestu. S bláhovou představou o krásné projížďce po pláži. Cesta začala dobře po kamenitých a písčitých cestách. My jsme se rozhodli, že budeme šetřit naše již dost poškozené pneumatiky a auto, abychom závod se ctí dokončili. Po příjezdu k moři se cesta začala ztrácet v písečných dunách. Museli jsme je jako vždy jet pod plným plynem. Zde nás po cca 30 min. od startu dojel DAKAR TEAM HUNGARY. Cestu po dunách jsme absolvovali společně. Po příjezdu na navigační bod jsme oba týmy přemýšleli, kudy se dostaneme na pláž, protože místní cesta končila obrovskou dunou a kamenitou skálou. DAKAR TEAM se rozhodl dunu přejet a na vrcholu duny zapadl. My jsme ji objeli a tím jsme se dostali na pláž jako první . Nevíme jestli to byla výhoda nebo ne? Pláž byla krásná, ničím nedotčená. Po ujetí prvních pár desítek metrů jsme zjistili, že to nebude krásný výlet po pláži, ale boj o nezapadnutí v dost měkkém písku. Pláž měla cca 25 km. Jeli jsme ji pořád pod plným plynem, co autíčko mohlo. Místy jsme měli i metrové skoky přes duny, které se tvořily na pláži. Při těchto skocích jsme řádně přerovnali kufr. Bohužel při posledních pěti metrech nás překvapila strmá stěna duny, která nás zastavila. Naštěstí pomohlo jen pár hození lopatou. Poté již cesta vedla překrásnými pobřežními horami s úžasnými vyhlídkami. Po přejezdu hor nás opět dojel DAKAR TEAM, s kterým jsme se trochu honili. V poslední části etapy cca 30km po silnici jsme mu to nandali. Do cíle přijeli cca 20minut po nás. Sotva jsme si zařídili ubytování, nám zvonil telefon. Byli to SUBARÁCI, kterým upadlo druhé zadní rameno. Jeli jsme jim pomoci cca 40km zpět po trati v protisměru. Dojížděli stále vozy, bylo to dost nebezpečné. Rameno se nám podařilo zavařit cca v 20km vzdálené vesnici. Takže si kluci po cca 1,5 hodině dali auto dohromady. No zkrátka klasický den. Snad to bude zítra jednodušší !!!!!!!?????????
   28. 1. 2010 - 13. etapa: Sidi Ifni -Tafraoute
Ráno jsme vyjeli v 9.00 a k prvnímu bodu jsme zvolili cestu po silnici cca 150 km. Vzhledem ke stavu našich pneumatik to byla určitě ta nejlepší volba. Po sjetí ze silnice následovalo pár km kamenitých cest, místy hodně rozbitých s velkými kameny. Poté jsme vjeli na rozestavěnou silnici a po šotolině se jelo dobře, ale raději jsme vynechali projíždění zatáček smykem. Projížděli jsme nádhernou krajinou a pořizovali mnoho fotek. To jsme ještě netušili, že to nejhezčí nás čeká na konci etapy, kde na posledním navigačním bodě se před námi otevřel překrásný výhled na úžasné kamenité údolí, kterému se příznačně říká „painted rock“. Přímo v těchto skalách byl i cíl, do kterého jsme opět dorazili první. Ubytování máme v malém hotýlku, který je stylově vybaven. Zítra nás čeká poslední etapa a auto zatím drží bez problémů. PS: Subaru dnes dojelo také mezi prvními.
  29. 1. 2010 - 14. etapa: Tafraoute - Agadir
Dnešní poslední etapa začala v 7.00 a po vyzvednutí itineráře vyrážíme na cestu, opět jinudy než všichni ostatní. Chtěli jsme šetřit gumy a vzít to sice po delší, ale v mapě označené červené, což má znamenat silnici. To se nám ale krutě vymstilo. Cesta byla kamenitá a neustále se zhoršovala, až jsme dojeli k bodu, kdy to nešlo dál. Ujeto bylo 30 km a 1,5 hodiny v pr….. . Po odházení kamenů, abychom se alespoň otočili, jsme museli stejnou cestou zpět. Asi v polovině byla odbočka a riskli jsme to. Tato cesta nás konečně dovedla po 10 km na asfaltku. Po této asfaltce, tak na jedno auto, která se vinula mezi nádhernými horami, jsme dorazili ve 14:30 až do cíle v Agadiru, kde jsme dostali plakety za dokončení závodu. Dorazili i kluci s Nissanem a Subaru. Zbyli jsme poslední 3 posádky z Čech.
  Naše pneumatiky utrpěly další dvě hluboké rány až na plátno, tak doufáme, že přežijí cestu domů.
    |
